Miss Internát
Léta Páně 1991 až 1992.
Jedna z mála fotografií, které přežily.
Jak už bylo řečeno v úvodu tohoto příspěvku, byli jsme parta kluků, co neuměli skoro vůbec hrát. Jenže doba byla taková, že každej, kdo dělal kravál, vypadal jak debil a budil dojem, že by mu za bolšefíka fízlové na prvním rande rovnou předepsali gumoléčbu, měl v kultuře dveře otevřené dokořán.
Přes to, že jsme již dva roky poctivě pilovali svůj um a styl, naše hudební produkce vykazovala značné rezervy v oblasti instrumentální virtuozity. Ostatně i naše podání co se choreografie týká nebylo na úrovni ani z poloviny tak kvalitní, jako bylo tehdejšim režimem povoléné moderní taneční uskupení UNO. Jinými slovy, hráli jsme a pohybovali se na podiu jako telata.
Když tedy přišla nabídka vystoupit na akci Miss Internát, považovali jsme to za významný krok v naší umělecké kariéře. Z dnešního pohledu se však jednalo spíše o začátek série událostí, které by rozumný člověk označil za průser.
A průser na sebe nenechal dlouho čekat. Již během produkce došlo k záhadnému zmizení finančních prostředků které se vybírali do klobouku. Lidé, které jsme vybrali jako naprosto spolehlivé, nám následně sdělili, že do klobouku kdosi strčil, obsah se vysypal a návštěvníci kulturní akce peníze rozebrali. Tato verze událostí se nám tehdy zdála poněkud nepravděpodobná a upřímě, my vime, kdo ty prachy zčořil. Nicméně vzhledem k našim právním zkušenostem a tělesné konstituci jsme se rozhodli věc dále neeskalovat. Obzvláště, když jsme koutkem oka zahlédli nějaká děvčata, která pašovala alkohol, a důmyslně jej zkrývala před ostrými zraky vychovatelek, a neustále sledovala naší produkci až do konce. Přes to, že v nás klíčil dojem, že jsme uplně nejvíc nejlepší kapela na internátě, což jsme nejspíš i byli, protože jsme tam byli jediní, těšili jsme se na konec naší produkce, protože ty děvčata a jejich alkohol na nás působil, jak červenej hadr na bejky.
Tááák, koncert končí. Děvčata stále koukaj a sledujou nás a nevadí jim, že na ně čumíme. Což se stalo skoro poprvé v našem životě. Tohle nás utvrdilo v tom, že jsme fakt asi bouráci, nejdrsnější punkáči a to, že nám ještě nerostou fousy, to vubec nevadí. Odnášíme aparát do zkušebny. Ty jo, holky nám pomáhaji, nesou kytary. Byla to zámiňka, aby prošli jako součást technického týmu s náma do zkušebny. Zamykáme aby nám někdo neukradl věci. Jsme teď slavní a klidně by se to mohlo stát, někteří lidé ze závisti udělaji cokoliv. Pro jistotu jsme zůstali ve zkušebně i my,a i dívky a hlídali jsme nástroje až do rána. Nedovedete si představit ten pocit, když vám v patnácti letech po nejlepším koncertě na světě fanynka pohladí přirození!
V dané fázi našeho uměleckého vývoje jsme považovali kontakt s opačným pohlavím za podstatně důležitější než řešení budoucnosti punkový kapely, ikdyž jsme ve zkušebně trávili uplně každý volno co jsme měli. Jak s děvčaty tak ale i bez nich. A nějakej rozsypanej klobouk a vyčorovanej honorář? PHE - ten nám byl fakt už ukradenej!
Seznam kapitol